Představujeme: Alexandra Saša Pelikánová

O Alexandře Pelikánové (ročník 2000), jsem ke své hanbě do loňského roku neslyšel. Její jméno se vynořilo v souvislosti s jejím startem na divokou kartu při Mistrovství světa Superbike v Brně ve třídě 300 SSP. A abych se dozvěděl více, požádal jsem Sašu o rozhovor, ze kterého vznikli následující řádky.

Jako mnoho jiných, k motocyklům se dostala oklikou přes jiný sport. Konkrétně tenis. Ten hrála cca od 4 let a docela se jí dařilo. Kolem roku 2013 ale při sledování MotoGP v televizi přišla myšlenka zkusit svezení na minibiku. V té době na Automotodromu v Brně fungovala Minibiková akademie, kterou vedl Petr Klug. Tam to všechno začalo. Zprvu tam Saša docházela jednou, dvakrát týdně. A když to šlo, i víckrát. Stejné minibike Blata tam byly pro všechny. Ale začalo ji to bavit a logicky chtěla začít závodit. Ne se jen vozit.

První rok ještě měla minibike půjčený, druhý už si pořídila s rodiným týmem vlastní techniku. Pořád s podporou minibikové akademie AMD. V roce 2014 se v Sašině věkové kategorii nejel Mistrák pro nedostatek účastníků. Ten rok byl ale rokem vzniku Minimoto Cupu. V příštím roce se jí už začalo dařit a svůj první závod hned vyhrála. Na mou otázku, jestli si myslí, že má k závodění nějaký vlohy, pravila Alexandra, že asi trochu jo. Když v poměrně krátké době dohnala manko na konkurenty o několik sezon zkušenější tak na tom něco bude 🙂

Rodiče přes počáteční fázi obav mladé pilotce poskytli potřebné zázemí. Umím si představit, že to není lehká volba. Motocyklový sport nebyl, není a nikdy nebude bezpečným sportem. Co mně ještě zaujalo, tak Sašino tvrzení, že po 10 letech v tenisu přišlo tzv. vyhoření. K tomu při motozávodění   zpravidla nedochází. Možná proto, že tam ty emoce a vášně jsou intenzivnější. Fakt nevím.

Ptal jsem se, jestli neuvažovali jít třeba cestou Red Bull Cupu, nebo jinou soutěž pro začínající jezdce. Odpovědí bylo, že vůbec neuvažovali o nějakém posunu někam. Závodí pro radost. A kvůli věkovému limitu nešli ani do ADAC Cupu. Takže když vznikla třída 300 SSP byla tu šance zkusit něco nového. Značkou závodní techniky se stala Yamaha. V roce 2018 v Mistrovství ČR v této třídě startovalo 9 lidí. Zajímavostí je, že z toho 3 ženy. Alexandra Pelikánová skončila druhá za Vojtou Schwarzem. A zkusila si na divokou kartu i nejvyšší ligu při Mistrovství světa Superbiků v červnu v Brně. Pochopitelně ve své třídě, tedy 300 SSP. Bylo užitečný vidět, jak funguje světová špička, zázemí, média atd. Po sezoně začaly úvahy, co dál.

Přišla nabídka od italské formace GP Projekt team na motocyklech Kawasaki Ninja 400. Tým bude čtyřčlený. Krom Alexandry ještě Italové Paolo Giacomini a Bruno Ieraci, plus portugalec Tomas Alonso. První testy by měly proběhnout ve Španělsku během února. Dle informací, co Saša má, by se nový motocykl měl dost lišit od toho, s kterým závodila v roce 2018. Ale je to nová výzva a jak to půjde se teprve uvidí.

Rok 2019 bude pro Alexandru hodně hektický. Krom 8 závodních víkendů ještě maturitní zkouška a přijímačky na vysokou. Plus pro prvních 20 třístovkařů ještě závod v říjnu v Kataru. Na jednoho člověka docela nálož.

Už jsem to výš psal, rodina Sašu plně podporuje. I když nikdo z rodičů v minulosti sám se závody moc do styku nepřišel. Ale kde je vůle, tam je i cesta. A myslím si, že to půjde.

Závěrem mé osobní dojmy ze setkání s mladou závodnicí. Je příjemná, vtipná a cílevědomá. Ví, co chce, proč to chce a má představu, jak toho dosáhnout. To všechno bez stresu a nervů. Těch je u motocyklového sportu i tak dost. Není potřeba si ho ještě hledat navíc.

V silničním závodění postupem času přibývá ženských závodnic. A zrovna v Sašině třídě 300 SSP se v roce 2018 stala mistryní světa poprvé v historii žena – Ana Carrasco. Takže o motivaci určitě nebude mít nouzi.

Tak Sašo, hodně štěstí!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Richard Karnok

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Kniha na predaj