Dvojvýročí 15. 2.

Dny okolo poloviny měsíce února jsou naplněny mnoha dny se zvláštním významem pro příznivce motocyklové silnice. 14. 2. 1929 se narodil pan Ota Krmíček a o den později v roce 1929 a 1950 závodnická esa Ernest Korčák a Miroslav Medek st.

Ernest Korčák

Ernest Korčák, patriarcha závodnického rodu, našel v tomto sportu celoživotní náboj. V historii slovenských závodníků se zařadil k největším postavám. Svým příkladem nakazil i své syny Vilína a Zdena. Závodil ve třídách 125,250 a 350 na značkách ČZ, JAWA a Yamaha. Zpravidla ve vlastním týmu ERKO a zpravidla na špici.

Kamarád publicista Rudo Mladý o něm výstižně napsal v jedné ze svých knih: Víc než tisícovka startů přinesla Ernestovi všechno, co k závodění patří. Stupně vítězů, ale i poruchy a pády. Ty často se zraněním. Možná i proto nebyl ujo Ernest nadšený ze snah vnuka Borise závodit. Zažil toho s motocykly příliš, a tak věděl, co to obnáší. Ale když už k tomu došlo, pomohl mu, jak jen mohl. A jako bonus ho naučil chytat ryby, což dělal po skončení své bohaté motocyklové kariéry. 🙂

Když jsem startoval na svých prvních závodech v Malackách v roce 1977, pan Korčák tam byl za hvězdu. Měl můj velkej obdiv.

Ernest Korčák zemřel v roce 2013 a je pochován na hřbitově v Kopčanech. Jen kousek od své nejoblíbenější dráhy. Čest jeho památce!

Miroslav Medek st.

Stejně jako pan Korčák byl Mirek závodník z nejhlubší podstaty své povahy. A taky poznal všechny tváře, co motocyklový sport může nabídnout. Tu naprostou technicko-finanční beznaděj v oblastních přeborech a naopak i pobyt ve špičce federálních závodů s přesahem do závodů mezinárodních.

Byl 2x vicemistrem ČSSR v nejprestižnější třídě 500 ccm. V soubojích s takovými bouráky jako byli pánové Staša, Dekánek, Troliga, Hlavatka atd. a prosadit se, na to už musí být mimořádnej pilot.

Mirkovým štěstím bylo, že našel podporu v rodině. Bez ní by jezdit nemohl. A neméně důležitou podporu v AMK Pisárky. Finanční i technickou. Jeho šéfinženýrem se stal Zdeněk Kyselý, který Mirkovy motocykly bravurně mechanikoval. Bez nějakých technických manuálů, jen citem a intuicí.

Vedle Zdenka byli nepostradatelní mechanici bratři Vladimír a Oldřich Dvořákovi. Celá tato technická jednotka dávala Mirkovi potřebný klid pro závodění, který velmi potřeboval, protože silniční závody v té divné době bylo hodně komplikovaná disciplína. Občas zavánějící velkými problémy. 

Měl jsem to štěstí, že jsem jim mohl být řadu let nablízku. Pamatuju třeba, jak Mirek při ME v Brně na staré trati v posledním kole spadl v Bosonohách. Jemu se naštěstí nestalo nic, ale SUZUKI trochu ohořela. Nebo jeho skvělé 4. místo ve Schleizu v tehdejší DDR. A plno dalších.

Mirek a celá jeho rodina mně byli blízkými přáteli. Zažili jsme spolu krásný roky a rád na ně vzpomínám. Mirkovu závodní štafetu převzal Mirek jr., který krom sólo motocyklů závodí i v side.

Držím mu palce stejně jako jeho otci. Jméno Medek je pořád dobrá značka.

Mirek Medek bohužel zemřel už v roce 2001. Je pochován na hřbitově v Borkovanech. Občas se tam stavím zapálit mu svíčku. Čest jeho památce!

Jaroslav Brzobohatý
Foto: Zdenko Látal a Karel Šoukal

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Kniha na predaj