Vzpomínka na pana Jaroslava Zavrtálka

Každý, kdo se v minulosti (dávné i poměrně nedávné) motal kolem silničních závodů motocyklů, musel na něj narazit. Vysoká, respekt budící postava s nezbytnou hůlkou. Funkcionář a technický komisař pan Jaroslav Zavrtálek z Kyjova (11. 1. 1933 – 27. 9. 2014).

Pan Zavrtálek k závodům tíhl od mala. Ani fakt, že vinou nemoci přišel v 18 letech o část pravé nohy, ho od závodění neodradila. Závodil v terénu a posléze i na silnici. Závodil pro svoje potěšení a postupně se stal součástí tohoto zvláštního světa.

Po skončení kariéry nastala druhá, funkcionářská etapa jeho života. A funkcionářem se stal nejen respektovaným, ale i oblíbeným. Tohle je převzácná kombinace. Byl mezinárodním technickým komisařem, jednu dobu i vedoucím jihomoravského střediska silničních jezdců a byl i u zrodu Kyjovského okruhu v nedávné minulosti.

Pana Zavrtálek byl technik. Nesmlouvavý v zásadních věcech u přejímky, ale nebazírující na prkotinách. Ty s noblesou sobě vlastní přehlížel. Jeho přítomnost na závodech byla uklidňující. Byl zárukou, že věci budou tak, jak mají být. Z respektu k němu si nikdo nedovolil různý triky a fičury. On je zaprvé všechny znal. Ale hlavně by to bylo vůči takovému chlapovi nefér. Nevím o nikom, kdo by se ho zkoušel podrazit. A je vypovídající, že různí lidi na závodech mívají různý (ne vždy lichotivý) přezdívky. Pan Zavrtálek byl vždycky PAN. To taky o lecčems svědčí.

Mám na pana Zavrtálka hodně vzpomínek. Všechny jsou takový… laskavý. Například vlastní lemplovitostí  jsem kdysi ztratil doklady od závodní motorky, kterou jsem hodlal prodat. V té době docela malér. Někdo mně poradil, abych zavolal do Kyjova panu Zavrtálkovi. Ochotně a v pohodě věc vyřešil. Pro papíry jsem si zajel a bylo. Nebo-Na přejímce jsem měl na motorce nějaký problém. Už fakt nevím, co to bylo. Pan Zavrtálek mně pustil, ale musel jsem slíbit, že mu opravenou motorku druhý den přijedu ukázat. Pochybuju, že by si to pamatoval při tom cvrkotu na závodech. Ale ani na moment mně nenapadlo, že bych to neudělal nebo se na to vykašlal. Což bych v případě takového Boba Šebka bezesporu udělal.

V zásadních věcech byl nekompromisní. Ale když někoho vyhnal od přejímky, vždycky dotyčný věděl proč. Pravidla byly daný a nebyla tam žádná hořkost nebo ublíženost. Ale prkotiny toleroval, neb věděl, že se závodníkům nežije lehce. Ani tehdy, ani teď. Možná tak činil proto, že sám závodil. Ale spíš si myslím prostě proto, že to byl hodný a chápající chlap.

Pan Zavrtálek se dožil požehnaného věku. Na posledním rozloučení s ním v Kyjově byla nekonečná spousta lidí všech generací. Byl jsem tam s Tomášem Gescheidtem. Všichni jsme byli pochopitelně smutní. Ale přišlo mně, že tam byla jakási tichá radost, že jsme se s ním mohli potkávat a poznat ho. Když má člověk v životě velký štěstí, pár lidí jako pan Zavrtálek potká.

Čest jeho památce!

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora

One Response to Vzpomínka na pana Jaroslava Zavrtálka

Stránka 1 z 11
  • Antonín Malaník says:

    JARIN byl super chlap, mohl bych vyprávět, protože jsme strávili spousta času spolu na závodech i na hotelu. Rovnej , tvrdej ale spravedlivej chlap. A jaké měl dobré vínečko by mohlo vyprávět spousta lidí kolem závodů.
    Velice rád na něho vzpomínám, jako činovníci jsme spolu řídili spoustu závodů.
    Jarine díky za vše.

Stránka 1 z 11

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Zaujímavé odkazy