Milan Šobáň st. – jezdec s číslem 37

Dnes je to na den přesně 80 let od narození Milana Šobáně st. (28. 2. 1937 – 9. 9. 2013).

Milan Šobáň starší

V regionu kolem Uherského Hradiště se v době Milanova závodnického dospívání dařilo převážně motocrossu. S motocykly převážně ČZ a Jawa v různých stupních domácích úprav. Takže i Milanovy začátky byly v terénu, ale předcházelo tomu cyklokrasoježdění, ve kterém dosáhl na dorostenecký titul Mistra ČSSR v kategorii dvojic. Ale vůně benzínu byla silnější a tak začala jeho předlouhá motocyklová kariéra.

V terénu se mu docela dařilo, ale táhlo ho to k silnici. Začal na malých objemech. První stroj byl 3-kvaltový Jawa Pionýr. Potom další 50 ccm TOMOS a posléze Kreidler. To byla v padesátkové době značka, která byla dlouhodobě na špici. A s ní Milan i zajel svůj životní závod při GP v Brně 1971 (o tom později).

Najväčšie úspechy dosiahol v triede 50 ccm

Milan Šobáň st. byl účastníkem Mistrovství ČSSR v letech 1969-74,1977-80 a 1986-89, největším úspěchem bylo celkové 4. místo ve třídě 50 ccm v roce 1971, v roce 1988 byl Mistrem Slovenska ve třídě 125 ccm. Když začal závodit Milan junior, vcelku logicky se soustředil na jeho podporu. I na úkor svého závodění, ale pár let jezdili i souběžně a postupem času se oba začali účastnit závodů veteránů, kde senior jezdil se startovním číslem 37. Milan junior jezdí veterány dodnes.

Motocyklů, které Milan st. sedlal, byla celá řada. Od zmíněných padesátek, přes Zetky, JawoYamahu od Fr. Srny, Rotax, Yamahy, Supermono atd. Nějakou dobu Šobáňovo závodění splývalo s týmem Ernesta Korčáka s motocykly Yamaha. Hodně závodil na Slovensku.

Životním štěstím Milana Šobáně byla jeho paní Marie. Ta ho celou dobu podporovala a vytvářela mu zázemí, bez kterého by nikdy nemohl dělat to, co ho bavilo. Myslím, že si toho byl vědom.

Životný úspech: body z VC ČSSR 1971

Staršímu Milanovi se říkalo Ježek. Dílem proto, že měl takový sestřih na hlavě a taky i proto, že se uměl ozvat. Každému řekl do očí, co si myslí, někdy i dost pichlavě :-), ale vždycky od srdce. Což u nás není moc zvykem a dost lidí mu kvůli tomu nemohlo přijít na jméno. Ježek byl účastníkem celé řady hrabalovských příhod a dost často byl i jejich hybatelem :-). Například s harmonikou.

Otec a syn Šobáňovci

Milan se stal postupem času takovým vztažným bodem uherskohradišťských závodníků, kterými byli Karel Matúš se syny, Karel Kalina, Šlezarové atd. A samozřejmě Milan junior, který v tom vyrůstal. Šobáňové taky byli u zrodu silničních závodů ve Starém Městě, tedyna domácí půdě.

K jeho životnímu závodu. Byla to Velká cena ČSSR v roce 1971, třída 50 ccm. Jeho Kreidler nebyl úplně konkurence schopný. Soupeři mu ujížděli o parník. Byl to polosériový kus na secondhandových gumách. V pátek se s tím logicky nekvalifikoval do závodu. Němec, co mu motor prodal, přes noc zajel na otočku do Německa pro jiný a s tím se nejenže dostal do závodu, ale skončil šestý. Za to se braly body do MS!

Manželka Marie a Milan junior s otcovou prilbou

Kromě motocyklů si Milan zazávodil i v autech. S rodinnou škodovkou tzv. orientační soutěže BOAS, ale i s půjčeným spiderem  Abarth, například na Ecce Homo ve Šternberku. A dojel na bronzový věnec! Soupeři si mohli hlavy ukroutit 🙂 a on se jen usmíval.

Ježek měl takový cíl, dozávodit kulatých 60 sezon. Bohužel se mu to nepodařilo. Při závodě v Radvanicích v roce 2012 měl nehodu způsobenou zdravotní indispozicí. Potom už to bylo jen trápení. Hlavně pro jeho okolí. A jaká to byla osobnost, dokládají nekonečné zástupy smutečních hostů na jeho pohřbu včetně velkých jmen československé silnice. 

S autorom článku v Kopčanoch

Milana jsem na závodech potkával dlouhé roky. Už při mých prvních závodech v Malackách v roce 1977. Postupem času jsem k němu našel cestu a vždycky jsem ho rád viděl. Chtěl bych věřit tomu, že i on mně. Samozřejmě i paní Marii a kluka Milana, kterému se pošklebuju přezdívkou JUNIOR :-).

Milan Šobáň starší byl závodník, na kterého by se nemělo zapomenout. Čest jeho památce!  

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív autora a rodiny Šobáňovcov

Už ako jazdec kategórie veteránov

8 Responses to Milan Šobáň st. – jezdec s číslem 37

Stránka 1 z 11
  • Antonín Malaník says:

    Na Milana st. se nedá zapomenout, musí se jen vzpomínat.
    Milane st. posílám Ti tam nahoru jen slova díků za to,. co jsi pro silniční závody vykonal

  • Jana says:

    Zrovna nedávno jsme ho vzpomínali s babičkou, byl to její spolužák 🙂

  • Vala Franta says:

    Já si na tom jeho Kleidreu v Pisárkách udělal vítěství. On jako jedničkář chtěl jet volnou třídu a přišel, jestli bych mu nepujčil motorku, že mi on pujčí tu 50ku. Mně do padesátek vzali.Já měl zlato a on peníze za účast. Oba jsme byli spokojeni.Taky vzpomínám, jak v Moravanech v polední přestávce Milanovi začala hořet Jawa JUNIOR 350. Tenkrát jsem v autě vozil hasičak a podařilo se to uhasit. Tak já určitě do konce života na Milana nezapomenu. Franta Vala.

  • Dušan Zlín says:

    Zlaty člověk

  • Zdravím všechny motorkáře a jsem rád,že přátelé, kteří nezapomínají. Díky, Junior.

    • Petr Toman says:

      Milane, jsou lidi,na které se zapomenout nedá . A taťka byl jeden z nich. Fotoman46

    • eifel says:

      Milánkum tata byl nezapomenutelný a junior je taky skvělej chlap :-)….pamatuješ v Bolkovciach jak Karel „bubnoval“, tata „tahal“ lidovky a k tomu dvě kytary? Takže krásne spomienky na neho nielen ako pilota ale aj večery plné pohodičky. Rudo

      • Richard Karnok says:

        Áno, tie Boľkovce som zažil, myslím, že to bol tok1995. Dovtedy som roky chodieval na preteky len ako divák a práve v tom čase som začal už aj medzi pretekárov a to, keď Milan spieval, sa ma veľmi mocne dotklo, pre mňa ako muzikanta to bol veľmi silný zážitok. A mám pocit, že na druhý deň po pretekoch si po páde Milan z Boľkoviec odnášal sadru na ruke.

Stránka 1 z 11

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Kniha na predaj