Vzpomínka na Filipa Strnada

Filip byl kamarád závodník, kterému nebyl bohužel dopřán dlouhý život. K motocyklům byl možná osudově předurčen – byl spolužákem Martina Pokladníka z Motokšeftu na základce.

K závodům se Filip (26.3.1978 – 16.7.1999) dostal trochu oklikou a ne hned. Motorky měl rád a tak hledal cestu, jak se k nim dostat. Napřed byl v dílně s Olegem Pavlovcem, pak se Sašou Vysloužilem. Se Sašou v době heršpické. Těžko tehdy (i dnes) najít někoho vhodnějšího.

Nesnadno zpětně říct, jestli ten rozhodující impuls k tomu, aby Filip závodil, přišel od Saši. Ale dost pravděpodobně ano. Filip měl v té době svou cestovní JAWU, a protože se Sašův spolek motal okolo závodů, logicky tam skončil i on. Tehdejší závodnická eskadra zahrnovala mimo jiné např. Dufka, Křenáky, Olega, Arnieho Valdu, Strapoucha, MaVeho atd. Po krátké epizodě s SPéčkem si Filip poskládal SUPERMONO. Tato třída byla na vzestupu a připadala mu, že to je ono.

Mona vznikala většinou tak, že se do SPéčkovýho rámu napáchal nějaký 4T motor. Pochopitelně byly výrazný rozdíly ve výkonech a kvalitě motocyklů, dané finančními možnostmi pilotů. Na špici mon těch dob byli D. Hrdlička, Fr. Mrázek, M. Horák a pochopitelně Saša. Ve srovnání s dneškem bylo i početné startovní pole. Ani Filip nechtěl zůstat stranou. Mona se mu zdály být dobrou volbou. Výkon byl násobný oproti osminkovým SPéčkům.

Filip klečí u motocyklu, na kterém sedí Oleg Pavlovec

Jeden z prvních závodů jel na letišti v Plané u Českých Budějovic. Saša mu kladl důrazně na srdce -hlavně nikoho nesundej. Klasická rada mladým, divokým pilotům. Není těžký domyslet, jak to dopadlo. Starší gumy, které měl Filip nazuty, neustály požadavkům, které odvážný pilot na ně nakladl, a sundal -Milana Horáka… Pochopitelně se mu šel hned několikrát omluvit. Milan, když vychladl, udělal krásný gesto. Dal Filipovi své starší gumy. Možná i proto, aby se to už neopakovalo 🙂

V příští sezoně Filip zrychlil. Jednak už byl trochu vyjetý a taky měl i lepší techniku. Po souboji se Sašou bral v Hořicích první bednu. Zvítězil Franta Mrázek, Saša byl druhý.

Po úspěšném závodě v Hořicích v roce 1998. Filip na třetím místě za F. Mrázkem a A. Vysloužilem.

S jídlem logicky roste chuť. A při závodech je důležitá příprava. To Filip věděl a tak makal v dílně ještě víc než dřív. A protože je potřeba techniku otestovat,  Hešpicích vznikla ilegální testovací dráha u terminálu kontejnerové dopravy. Ta se stala Filipovi bohužel osudnou. Na rovině se Filipovi rozkmitalo řízení a motorka ho katapultovala ze sedla. Při nárazu se hodně pomlátil, ale komunikoval a nikdo nemyslel na nejhorší. Saša a spol. ho byli ve špitále navštívit a nikoho nenapadlo, že se vidí naposled.

Celá skvadra odcestovala na závody do Mostu. Sice menší o jednoho člena, ale bez nějakých velkých obav. Bohužel až v Mostě je zastihla zničující zpráva, že Filip zemřel. Žádný slova ten smutek neumí popsat.

Filip se dožil pouhých 21 let. My všichni, co jsme ho znali, si uchováme napořád vzpomínku pracovitého, slušného a veselého parťáka, který, když bylo potřeba, nikdy nikomu neodmítl pomoc. Jeho mentor Saša má jeho velkou fotku přímo v dílně, kde ho denně vídá. A i u Křenů v dílně visí Filipova fotka na čestném místě.

Čest jeho památce…

Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: archív F. Mrázka, P. Křena a A. Vysloužila

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Kniha na predaj